Tehdy se jednalo o skupinu nadšenců a dobrovolníků. Spolek tvořila většinou městská honorace. Doktoři, učitelé, vzdělaní lidé. Původně hospodařili na části toku Loučky (Bobrůvka) a na okolních rybnících. V roce 1956 se spolek stal součástí Českého rybářského svazu a ten se v roce 1995 rozdělil na Český a Moravský, kam také novoměstští rybáři dnes patří. Novoměstský spolek má v současnosti asi 500 členů, většinou sportovních rybářů. Jako součást moravského svazu má primárně na starosti novoměstské revíry. Tedy říčky Loučku a Fryšávku a rybník Koupaliště. Stará se také o některé další rybníky, které ovšem patří městu.

Spolek se už od svého počátku zabýval hlavně pstruhařinou a na tom se dodnes nic nezměnilo. Fryšávka i Loučka jsou natolik čisté a prokysličené, že se tu daří lososovitým rybám, jako je pstruh potoční, pstruh duhový nebo lipan podhorský. Takové ryby potom mají „přednost“ před ostatními, které v potocích samozřejmě žijí také. Rybáři se snaží jejich populaci ve vodě udržet. Třeba tím, že ostatní ryby nemají hraniční míru a je možné si domů odnést i úplné „prcky.“ Dravé ryby, jako třeba okoun nebo štika, jsou pak považovány za škodnou a neměly by se po ulovení ani pouštět zpátky. „Staráme se o to, aby bylo v revírech dost ryb. Každý rok proto průběžně dosazujeme stovky ryb různých velikostí,“ vysvětluje rybář Bohumír Žváček jednu z hlavních činností spolku.

„Ke každému revíru máme dekret, kde je určeno, kolik ryb do něj musíme každý rok vysadit. Dnes je ale těžká doba, a i když se snažíme, tak v revírech většinou moc ryb nezůstane,“ krčí rameny Žváček. Největším nepřítelem novoměstských rybářů jsou prý vydry. „Člověk by to do nich neřekl, vypadají tak roztomile, ale je až neuvěřitelné, jakou škodu dokáží způsobit. Kdo to neviděl na vlastní oči, neuvěří,“ popisuje jejich řádění Žváček. Například na Loučce se před lety chytlo ročně přes 2 000 pstruhů. Loni to bylo 180. Vydry totiž nemají přirozeného predátora, jako je v přírodě například vlk, a zejména v zimě, kdy nemají jinou potravu, jsou pro ně ryby snadnou kořistí.

Zatím ale, zdá se, vydra úplně nezvítězila, a kdo má povolenku, může pořád ještě na Bobrůvce nebo Fryšávce nějakého toho pstruha chytit. A pokud ne, nevadí. Zajděte na Bělisko do sádek, tam vám ho rádi prodají.

Policisté muži na místě zakázali další jízdu a zadrželi řidičský průkaz. Vše zadokumentovali a zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky.
Za takový trestný čin lze uložit trest odnětí svobody až na jeden rok a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

„Paní Anna Dvořáková svým celoživotním zaměřením a prací přispěla k propagaci sportu a hlavně jihlavské sportovní gymnastiky v celé České republice, za což jí jménem svým a celého vedení města srdečně děkuji,“ vyjádřila primátorka Jihlavy Karolína Koubová.

Trenérka sportovní gymnastiky TJ Sokol Bedřichov Anna Dvořáková se tělesné výchově věnuje již od mládí. Pomocnou cvičitelkou se stala již v patnácti letech, poté byla vedoucí složky mladších žákyň, v roce 1978 založila v TJ Sokol Bedřichov oddíl sportovní gymnastiky.

V současné době je trenérkou a předsedkyní oddílu, gymnastky si pod jejím vedením vybojovaly mnoho titulů Přebornic kraje, i účast na Mistrovství ČR.

Zmíněná budova je dlouhodobě nevyužívaná a hyzdí nově zrekonstruovaný a modernizovaný areál nemocnice. „Několikrát jsme my i zřizovatel jednali s vlastníky nemovitosti o odkupu, ale nepodařilo se nám dojít k dohodě,“ popsala ředitelka nemocnice Eva Tomášová, která se obrátila s žádostí o pomoc s řešením na hejtmana Kraje Vysočina Jiřího Běhounka a starostu Třebíče Pavla Pacala.
Město Třebíč nyní řeší směnu nemovitosti tak, aby se dostala do vlastnictví města, bude to jeden z bodů jednání na dubnovém zastupitelstvu. „Jsme domluveni s Krajem Vysočina tak, že poté, co bude mít Třebíč budovu bývalé prodejny potravin ve svých rukou, začne plánovat výstavbu nového parkovacího domu,“ uvedl Pavel Pacal. Investorem bude Kraj Vysočina s přispěním města prostřednictvím dané nemovitosti. Starosta Pacal je přesvědčen, že nový parkovací dům výrazně pomůže řidičům, kteří míří do nemocnice, ale také zaměstnancům nemocnice, nedalekého okresního soudu a také návštěvníkům přilehlých restaurací a v neposlední řadě lidem, kteří dále chtějí cestovat vlakem.

Poblíž centra by mohly vyrůst hned dva parkovací domy

Tím to ale nekončí. Město Třebíč pracuje na projektové dokumentaci parkovacího domu na Otmarově ulici, kde je aktuálně nezpevněné parkoviště. „Počítáme s tím, že právě zde by mohlo být dalších 200 parkovacích míst,“ potvrdil starosta Pavel Pacal. Dodal, že další jednání, na které se město připravuje, bude se společností Billa. Ta totiž vlastní nemovitost v Jejkovské bráně. Před několika lety zde byl v provozu supermarket, ale od jeho zrušení je budova prázdná. „Tento prostor by mohl poskytnout další desítky míst na parkování. Je v příhodné blízkosti centra a také židovské čtvrti, takže by byl velmi vhodným místem pro řidiče,“ uzavřel starosta Pavel Pacal.

Alois a Bohumila se seznámili v Malém Beranově roku 1957, kde oba pracovali ve firmě Partex. Nyní mají dvě děti, pět vnoučat a sedm pravnoučat.
Při diamantově svatbě jejich sňatek stvrdila radní města Jihlavy Silvie Čermáková.

„Památkáři měli předtím svojí kancelář na jihlavské radnici, kde nebyl dostatek místa. V novém sídle mají i vlastní jednací místnost a celkově je pro výkon jejich práce více vyhovující,“ doplnil Evžen Zámek.

Otevírací doba oddělení památkové péče se však nezměnila, lze je navštívit úředních hodinách v pondělí a ve středu o 8 do 17 hodin a v pátek od 8 do 14 hodin. Po telefonické domluvě i mimo úřední hodiny, a to na telefonním čísle 565 593 030.

Malírenské družstvo bylo v Telči založeno původně jako škola malování na keramiku a porcelán. Vzory byly čerpány z českých, moravských a slovenských lidových vzorů. Zakladatel František Fromek se zabýval studiem lidového ornamentu a jeho zásluhou byla v roce 1908 Lidová malírna v Telči založena.
O tři roky později vzniklo družstvo Lidová malírna, kde na keramice, porcelánu a skle byly vytvářeny originální lidové dekorace.
O kvalitě a šíři sortimentu svědčí skutečnost, že se výrobky z Telče vyvážely do Německa, Belgie, Francie, Dánska, Anglie, ale i do Austrálie nebo Spojených států amerických.
Zájemci si budou moci prohlédnout výrobky telčské „malírny“ do 26. května.

Sebastiánek žije se svou rodinou na Havlíčkobrodsku. Ve třech měsících ho postihla mozková příhoda, kdy utrpěl těžké postižení mozku i celé centrální nervové soustavy. Sebastiánkovo postižení včetně dalších zdravotních komplikací vyžaduje náročnou celodenní péči ze strany rodičů i odborníků. Peníze z bazárku pomohou zaplatit tolik potřebný a finančně náročný rehabilitační kočárek.

Výtěžek poputuje na podporu tříletého Sebastiánka a jeho rodiny, která využívá pomoci Střediska rané péče Oblastní charity Havlíčkův Brod. Výtěžek poputuje na podporu tříletého Sebastiánka a jeho rodiny, která využívá pomoci Střediska rané péče Oblastní charity Havlíčkův Brod.