Klub Za historickou Polnou v podzimu vydal dvě čísla Kulturně-historického a vlastivědného sborníku Polensko. Obě letošní vydání regionálního časopisu, který v příštím roce vstoupí do 30. ročníku své existence, se mimo jiné věnují inventáři polensko-přibyslavského panství v letech 1603 a 1622.
Autor Filip Plašil nejprve uvádí, proč tehdy k nezvykle detailnímu soupisu majetku v Polné a Přibyslavi došlo.
V letech 1597 až 1622 polensko-přibyslavské panství vlastnil protestantský rod Zejdliců ze Šenfeldu. Jeho nejvýraznější člen Hertvík Zejdlic od Jáchyma Oldřicha z Hradce za 119 000 kop míšeňských grošů koupil Polnou a Přibyslav.
Po smrti Hertvíka Zejdlice
Když 20. ledna 1603 v Praze zemřel, již 1. února, ještě před uložením jeho tělesných ostatků do rodinné hrobky v polenském chrámu Matky Boží, byli do Polné vysláni zástupci úřadu zemských desk, aby sepsali movité jmění zesnulého rady dvorské komory, podkomořího věnných měst a hejtmana německých lén.
V doprovodu nejstaršího Hertvíkova syna Jana prohlíželi zámky v Polné, Přibyslavi, Chocni a Zvoleněvsi (okres Kladno), tvrz ve Studenci (dnes část města Ždírec nad Doubravou), dvorec v Horoměřicích u Prahy a další statky.
Výsledkem prohlídky byl inventář sepsaný na 16 podlouhlých listech a dokončený 18. února 1603.
Před prodejem panství kardinálovi
Druhý inventář byl zhotoven 23. listopadu 1622 po smrti Rudolfa Zejdlice ze Šenfeldu, jemuž bylo veškeré jmění za účast ve stavovském odboji zkonfiskováno. Skutečného záboru majetku se nicméně on nedožil, za nevyjasněných okolností zemřel 28. září 1622 jako poslední mužský člen rodové větve.
Polensko-přibyslavské panství po něm chvíli držel Jaroslav Bořita z Martinic a měl slíbeno, že ho získá do trvalého vlastnictví. Avšak Karel z Liechtensteina celé dominium 11. listopadu 1622 určil k prodeji Františku kardinálu z Dietrichsteina.
Úředníkům nic neuniklo
“Oba inventáře představují doposud nejstarší známé soupisy mobiliáře přinejmenším zámků v Polné, Přibyslavi a tvrze ve Studenci,” zdůrazňuje Filip Plašil.
Překvapuje důslednost, s jakou byly obě inventury udělány. Kromě soupisů každé postele (s nebesy či bez nich), každé židle (stolice dřevěné mající nohy), každé almary, všeho kuchyňského náčiní (hrnec měděnej o jednom uchu, a jiný o dvou uších, tři šufánky plechový), peřin povlečených a nepovlečených, šatstva (v komoře, kde “čeládka líhá,” inventurníci neuspěli, neboť “čeládka zbraňovala přehazovat aneb inventovati její ložní šaty”), například čteme, že v sklípku “kde se ovce chová” bylo nalezeno šest sejrů a v jiném tři sudy nasekaného zelí a v dalším vína červeného starýho jeden sud, rejnského vína půl sudu, vománkového a hřebíčkového vína po dvou vědrech. Dozvíme se, že v maštali stál jeden valach a byla tam jedna pila obouruční, dvě hlavaté sekyry, jeden železný klín, tři vidle hnojní, jeden kopáč, dva řetězy k vozu, jedna motyka, atd.
Ve dvorech přibyslavském, ronovském a keřkovském
Soupis má speciálně přibyslavskou kapitolu, je nazvána “V Přibyslavi na zámku tyto níže poznamenané věci se našly”.
Rozlišuje se v ní, co bylo nalezeno “v světnici jak auředník býval”, v starým fraucimoru, v děveččí komoře, v světnici naproti těm komorám, atd. Dopodrobna byl spočítán nejen dobytek, ale také slepice, kohouti a jiná havěť, kopy mandelů žita a ovsa, a to zvlášť ve dvorech přibyslavském, ronovském a keřkovském.
Soupisy vydaly několik dlouhých stran a pod přísahou, že “jiného nic není” se podepsali tito inventurníci: Pavel Henrich z Frankšteina, Leonhardt Schwazport, Jan Gesler Bobinský, Simon Kraczer z Schönspergu, Matheus Augustin Leyski z Rozenpachu a Zacharyas Weyda z Bezdíčkova.
Kdo byl ingrosátor?
Filip Plašil soudí, že z obou inventářů lze vyčíst informace o využití nemovitostí v první třetině 17. století. Inventář z roku 1603 dokládá, že ze všech sídel Zejdliců ze Šenfeldu byl pro trvalejší obývání v té době zařízen pouze zámek v Polné, zatímco zámek v Přibyslavi byl vybaven skromně.
Za správnost písemného vyhotovení inventářů odpovídal “ingrosátor”. Z encyklopedií se můžeme dočíst, že to byl písař, který ve středověkých kancelářích zhotovoval čistopisy listin, zapisoval vklady do úředních knih zemského soudu, desk zemských, podřízen byl nejvyššímu zemskému písaři.
Foto Ivo Havlík: Zejdlicové ze Šenfeldu, majitelé polensko-přibyslavského panství, jimž byl dvakrát podrobně sepsán veškerý majetek - od nemovitostí přes peřiny až po motyky - jsou pohřbeni v rodinné hrobce v polenském kostele Nanebevzetí Panny Marie