Stavba Horácké multifunkční arény zasáhne v pásu širokém přibližně pět metrů od současného stadionu do parku Smetanovy sady, ve kterém byl po tři sta let až do druhé poloviny 19. století městský hřbitov. Pohled za plot, kde od půlky května probíhají záchranné archeologické práce, není pro slabší povahy – pracovníci mají vypreparovaných již dvacet hrobů a dalších pár desítek na ně ještě čeká. Na celé ploše bývalého hřbitova jich může být i několik desítek tisíc. Většina nebožtíků ale zůstane dál v klidu pod zemí, protože více do parku stavba arény nezasáhne. O průzkumu a nalezených ostatcích jsme si promluvili s archeology Jakubem Těsnohlídkem a Šimonem Kochanem z jihlavské pobočky Archaia Brno z. ú.

Počítali jste s takovým výskytem hrobů nebo vás něco překvapilo?

JT: Vesměs jsme se vším počítali, protože tady menší výzkum již proběhl před několika lety při stavbě malého zimáčku, navíc hned vedle naší plochy. Věděli jsme tedy, jak kostry budou hluboko, v jakém místě a jak budou zachovalé. Pro mě osobně jsou ale velmi zajímavé milodary, které u koster nacházíme. Nikdy nevíte, co v tom hrobě bude – nějaký křížek, svátostka, teď před chvilkou kolegyně našla svatý obrázek namalovaný na skle, přiložený hned vedle hlavy nebožtíka.

A jak to je s rozkladem takových věcí – nerozpadají se v ruce hned po vyjmutí?

JT: Ano, musíme to rychle zadokumentovat, než to zoxiduje a rozpadne se. A co se týče samotných koster, tak pokud jdou z hrobu vyjmout a nejsou dekompozičními procesy zničené, tak většinou vyschnou a dá se s nimi dál pracovat, už se nerozpadají. Dáváme je do pytlů z tvrdého papíru – každou kostru zvlášť, ty pak dáváme do krabic a dál s nimi manipuluje už jenom antropolog.

Dokážete z ostatků zjistit něco víc o samotných nebožtících?

JT: Ano, například věk. Máme tady lidské ostatky z celého věkového spektra. Jsou tu dětské hroby, nedospělí i dospělí, ale i starší jedinci. To se nejlépe pozná podle čelistí – tehdy byla jiná dentální péče než dnes a spousta těch starších či dospělců třeba už zuby nemá, takže i my „neantropologové“ hned poznáme, jak jsou staré.

Jaké milodary u ostatků nacházíte?

JT: Většinou najdeme třeba jenom křížek, ale setkali jsme se i se skleněnými malovanými tabulkami se svatými obrázky, a potom třeba čelenky, které mají často z takových kroucených drátků. Právě předměty z kovů, většinou z těch měďnatých, jsou zajímavé. Působí totiž antibakteriálně a díky korozním procesům se nám pak dochovávají například i vlasy na lebkách nebo textilie z rouch.

ŠK: Našli jsme vlasatou lebku, kde byl zkorodovaný předmět z barevného kovu, který to pomohl dochovat. Na základě těchto nálezů navíc můžeme nebožtíky datovat. A pak také podle samotných zásypů hrobů – když je tam keramika z 18. století, tak víme, že ten hrob není starší.

Máte i starší archeologické nálezy?

ŠK: Máme tady i středověké nálezy, třeba přeslenu. Ale ty se do hrobů dostaly druhotně. V době středověku tady pravděpodobně bylo nějaké hospodářské zázemí města – pole nebo stavení, jejichž stopy jsou dochovány v zemi, se kterou pak manipulovali i při práci na hřbitově.

A samotná rakev se dochová?

JT: Nacházíme dva typy pohřbů – s rakvemi a bez rakví. Pokud nebožtík v rakvi byl, tak ta se ve zdejších půdních podmínkách rozložila. Zůstávají po nich ale takové černé otisky, které dokáže šikovný preparátor vypreparovat a my je pak můžeme vyfotit. Odebrat ale nejdou a samotnou rakev nejsme schopni zachránit, protože to je jenom vrstvička černé hlíny. Občas se stane, že na nebožtíkovi leží nějaký kousek zetleného prkénka. Jediné co dokážeme zjistit, je její tvar – jestli byla obdélná nebo měla šikmé stěny atd., což také zadokumentujeme. Jestli byl nebožtík v rakvi, jde ale poznat i podle samotných koster – jak jsou orientované a v jakém jsou stavu.

ŠK: V zemi probíhají tzv. tafonomické procesy – tělo se rozkládá a různě se tím rozkladem pohybuje. Působí zde i například něco, čemu my říkáme bioturbace, kdy s tělem hýbají zvířátka v zemi. Kosti se tak mohou dostat do neanatomické polohy. A potom ještě, jak říkal Kuba, máme hroby bez rakve, ve kterých je třeba i několik jedinců na sobě v ne zcela pietních polohách. To byli pravděpodobně sebevrazi nebo nemajetní lidé.

JT: Může to být i doklad nějaké epidemie, kdy se musí pohřbívat více jedinců najednou a není čas na pietní záležitosti, protože se musí dát rychle pod zem i z nějakých hygienických nebo finančních důvodů.

A jak na vaši práci navazují antropologové?

JT: Posíláme jim většinou celé dochované kostry, ale to až v době, kdy bude výzkum v nějaké pokročilejší fázi nebo až skončí. Oni pak rozhodnou o tom, které kostry budou zkoumat dál a které bude možné uložit zpět do země.

Pomalu se dostáváte k místu, do kterého pravděpodobně zasáhla stavba stadionu. Předpokládám, že v 50. letech minulého století se zde archeologický průzkum neprováděl.

JT: Bohužel stavba stadionu probíhala ještě před tím, než tady začala Archaia působit. Vlastně probíhala ještě před tím, než jsme byli na světě. (smích) Zatím nemáme žádné zprávy o tom, že by tady nějaký archeologický průzkum nebo alespoň dohled probíhal. Sporná je i samotná dokumentace stavby, tehdy se moc nefotilo, takže přesně nevíme třeba ani to, jak byla stavební jáma pro stadion veliká. To se bude zjišťovat právě teď při dalším bagrování – jsme u rohu stadionu a budeme pokračovat podél směrem k Jiráskově ulici. Tam se teprve ukáže, jak ta jáma byla veliká a kolik území tím pádem nemusíme zkoumat, protože tam ty hroby už nejsou.

V jakém období zde hřbitov byl a kolik zde přibližně může být lidí?

ŠK: Hřbitov vznikl roku 1559 a byl tady až do roku 1868, kdy byl zrušen a vznikl nový současný ústřední hřbitov. Odhady jsou, že zde může být pohřbeno až 200 tisíc jedinců, ale podle mě jsou přehnané. Někdo zkoušel propočítat, kolik lidí tady za ta staletí žila a jakého se dožívali věku – hřbitov zde fungoval nějakých 300 let, ale v době, kdy byla větší úmrtnost, lidé se nedožívali tolika let. Já bych řekl, že to budou spíše desítky tisíc lidí.

JT: On to je také důvod, proč plocha Smetanových sadů nebyla nikdy zastavěna – tady je těch koster tolik, že se místu všichni stavitelé „vyhýbali“ a nebyly tendence to využít jinak než jako park.

A jaký je příběh samotného hřbitova? Část, ve které kopete, vznikala kdy?

ŠK: Hřbitov se v historii rozšiřoval a v této části jsou pravděpodobně mladší hroby z posledních let jeho existence. Starší části budou blíže ke kostelu sv. Ducha a budou asi i více koncentrované – bude zde větší hustota hrobů. Když byl zdejší hřbitov zrušen, tak byla část hrobů přesunuta na nový hřbitov a zde proběhla parková úprava. Máme dochovaný i plán parku a několik archivních fotografií z posledních let hřbitova.

Jak hluboko kopete a stačí to?

JT: Jdeme do hloubky asi metr a půl až metr šedesát od současného povrchu. Na této úrovni se totiž nachází jílovitopísčité podloží, ve kterém už hroby nejsou.

A kolik lidí zde přibližně pracuje?

JT: Střídá se tady asi deset lidí. Samozřejmě máme úkoly i jinde, ale snažíme se, aby ta kapacita výzkumu byla plně využitá. Jakmile skryjeme celou výzkumnou plochu, bude nás tu samozřejmě víc.

Kromě koster a milodarů – nacházíte i něco jiného?

ŠK: Našli jsme tady například náhrobní kámen, na kterém je vidět německý nápis, ten jsme ale ještě nezkoušeli přeložit.

JT: Ono na něj teď dobře zasvítilo slunce a byl tam vidět datum úmrtí. Bylo to skoro z konce hřbitova, z roku 1860 nebo 1870.

ŠK: Tak v roce 1870 by tady už neměl být.

JT: Musíme se na to ještě podívat, ono je to napsané švabachem, který není pro nás současníky lehce čitelný.

Jednoho náhrobního kamenu jsem si zde všimla a bylo na něm napsáno Franz Josef, ale předpokládám, že to není ten císař...

JT: To určitě není. Ještě tam musí být třetí jméno, nějaké příjmení, takže to bude jiný František Josef.

ŠK: Ono to bylo v tu dobu velmi módní jméno, jednou jsem dokonce našel, že se někdo jmenoval Franz Josef Císař.

Jak dlouho tady ještě budete?

JT: Archeologický průzkum je datován na tři měsíce, takže asi do poloviny srpna.

ŠK: Až se bude hrát hokej, tak my už tady nebudeme. (smích)

Více foto na: https://www.jihlava.cz/rozho…